Barokní dům Hlinky 54

Dům Hlinky 54 doslova vybočoval z řady okolních staveb. Byl nejstarším domem na Hlinkách a také v poměrně širokém okolí Starého Brna, dokonce starším než nedaleký letohrádek Mitrovských.

Barokní dům č. 54 byl na počátku 21. století nejstarším dochovaným domem na brněnské ulici Hlinky, který vybočoval z řady svým zachovalým historickým vzhledem i vysokou zdí obehnaným předním dvorem. Ačkoliv byl dům jednou z nejstarších staveb na Starém Brně, byl v létě roku 2020 beze zbytku zbourán.

Historie

Dům vznikl v 18. století spojením dvou staveb na tehdejším předměstí Starém Brně, přičemž z nápisu nad vstupními vraty lze usuzovat na rok výstavby starší, západně umístěné části 1776. Východní část s lehce rozdílným půdorysem byla k domu zřejmě přistavěna nebo připojena později, s jistotou před polovinou 19. století. Vyloučit ovšem nelze, že původní domy byly ještě o několik desítek let starší a v době spojení prošly přestavbou a sjednocením fasády v barokním stylu. V období výstavby stál dům Hlinky 54 v řídce zastavěném území u cesty zvedající se z dnešního Mendlova náměstí nad levým břehem Svrateckého náhonu. Nejvýchodnější úsek cesty vedoucí ke Kamennému mlýnu na břehu Svratky, později pojmenované Hlinky, lemovaly již v polovině 18. století dvě souvislé řady domů. Zástavba však tehdy končila v prostoru cihelny (dnes na místě stojí domy Hlinky 46 Hlinky 48 a v hliníku bývalé cihelny se nachází hřiště mateřské školky), za kterou se rozkládaly k jihu obrácené svahy Žlutého kopce, po staletí využívané pro pěstování vína.

Přední dvorek domu se po narovnání ulice Hlinky a zvýšení nivelety chodníku a vozovky stal pouze uropeným zákoutím, díky kterému se okna kdysi prosluněného domu s výhledem na Svratecký náhon ocitla poněkud ve stínu.

Posledních deset let dům posmutněle chřadnul. Jako by z něj bylo den ode dne víc a víc cítit, že čas se posunul a utíká stále rychleji. Nízká klenba vchodových dveří, zaprášená okna vedoucí do stísněného dvorku a blednoucí barvy rádobyjásavé fasády se staly oázou historie uprostřed dynamického Brna.

Usedlost tak zřejmě od počátku sloužila zejména k výrobě, skladování a prodeji vína, kterého se v Brně v 18. století šenkovalo ve srovnání se současností ohromné množství. S tím samozřejmě souviselo také vybudování rozsáhlých vinných sklepů v úbočí kopce za domem, kterým je věnován samostatný článek.

Na přelomu 18. a 19. století pokračovala výstavba domů podél severní strany ulice Hlinky pod vinicemi na Žlutém kopci a prakticky každý ze zdejších domů disponoval vlastním sklepním labyrintem pro uchovávání vína. Usedlost č. 54 se tak stala součástí uliční řady, později však nad křižovatkou s dnešní ulicí Křížkovského zarovnávanou v souvislosti s rozšířením ulice, ze které se mezitím stala honosná městská třída. Od roku 1870 projížděly před usedlostí tramvaje, zprvu tažené koňmi, od roku 1900 pak elektrické. V rámci zarovnání byly na začátku 20. století ubourány mladší přístavby v předním traktu domu a zmenšený přední dvůr byl nově obehnán vysokou zdí oddělující hlavní trakt od ulice.

V roce 1936 zakoupil dům za 1 milion Kčs Vítězslav Hermann, který se již od roku 1919 věnoval výrobě kořeněných vín podle technologie podobné výrobě vermutu, přivezené do Brna z Itálie behěm světové války panem Schwartzerem. Víno, do kterého přecházela chuť macerovaného a perkolobaného koření, se později v Brně stalo známým pod názvem Metropol. V roce 1948 bylo vinařství znárodněno, jeho provoz nicméně pokračoval.

Ve víceméně nezměněném stavu přetrvam dům dalších více než sedmdesát let, během kterých se měnily jen dvorní přístavby a na západní straně byl k domu přostavěn výtah sloužící zřejmě k dopravě vína ze sklepů do vinárny uvnitř domu. Vinárna známá jako Moravský sklep byla v domě v provozu až do počátku 21. století (doložitelně fungovala ještq v roce 2009, naopak v roce 2012 již byla mimo provoz). Od 1. ledna 2014 do 4. července 2020 sídlilo v domě Evangelikální společenství.

V dubnu 2020 započala demolice domu, do konce roku byl dům zcela odstraněn. Na jeho místě má vyrůst šestipodlažní multifunkční dům s vinařským centrem, který počítá s propojením se zachovalými vinařskými sklepy.

Rok 1776 je nejstarším dokladem o původu domu, který se autoru článku podařilo vypátrat. Přestože existují nánaky, že by dům mohl být i starší, na mapě z 60. let 80. století se v této lokalitě žádná stavba nevyskytuje a svahy Žlutého kopce pokrývají pouze vinice.

Demolice domu, která započala v dubnu 2020, se zpočátku zdála být jen opravou krovů chátrajícího domu.

Zadní dvorek odděloval dům od labyrintu sklepů, zavrtávajících se do úbočí Žlutého kopce.

Popis

Dům na adrese Hlinky 54 byl o obdélném půdorysu rozměrů 28 m × 11 m, orientovaný podél ulice, od které byl oddělen zdís vraty, ohraničující přední dvorek. Z důvodů zarovnání ulice Hlinky výškově i směrově byl přední dům dvoru zmenšen a dům se postupně ocitl pod úrovní ulice, což jej učinilo poněkud sevřeným mezi svah bývalé vinice za domem a rušnou městskou třídu před ním.

Dům, který zřejmě vznikl v poslední čtvrtině 18. století spojením nebo dostavbou dvojice starších domů měl dvě nadzemní podlaží a směrem do svahu Žlutého kopce přecházel v rozsáhlý labyrint vinných sklepů. Poctivý stavební styl z konce 18. století obdařil dům masivními zdmi z plných pálených cihel, kamennou dlažnou a stuopni schodů a bytelným systémem půdních krokví, které nepotřebovaly zásadní rekonstrukci behem téměř 250 let jeho existence.

V průběhu čtyř staletí byl dům mnohokrát přestavován a rozšiřován o přístavby směrem do ulice i do vinice a později zahrady. Vestavby příček, dostavba výtahu a druhého schodiště do zahrady, přístavby zahradních domků a uličního traktu však nikdy významně nenarušily bytelnou konstrukci vlastního domu, která se tak bez větších změn dočkala až konečné demolice v roce 2020. V roce 2021 na místě probíhá výstavba víceúčelového domu a vinařského centra, které počítá se zachováním původních sklepů.

Prostory byly původně zřejmě využívány jako technické zázemí vinařství a vinárny umístěné v domě.

Nad prezicizností detailů barokních staveb zůstáváme užaslí dodnes. Obyčejné schody na půdu, využívané jen zřídka, jsou provedeny z kamene a se zdobností, jaké se dnes nedostává ani nejvýstavnějším částem fasád.

Zdánlivě jednoduchá struktura krovů tvoří ve skutečnosti nepravidelnou a komplikovanou změť.

Poslední zbytky pálené střešní krytiny dne 27. dubna 2020.

Ideální místo k odpočinku třeba pro odvážnou školačku, která tu zasněně prodlévá, opřena zády o dávnověký kozub.

V zajetí barokních krokví si člověk může připadat jako v osiřelém trupu převrácené lodi.

Sestupme tedy do prvního patra, do modré chodby.

Na návštěvníka zde dýchne chlad i v nejparnějších letních dnech.

Za více než 244 let své existence prošel dům řadou úprav. Jediné, co nás na věci zařáží, je, že čím byly pozdější, tím byly méně kvalitní.

Místnosti uprostřed domu byly částečně zaklenuty původní valenou klenbou z cihel.

Zázemí vinárny. Zachytí naše chřípí ještě zbytky lahodných nápojů a vybraných jídel?

Také z druhé strany jsou stropní trámy neseny pocitvou klenbou.

Z patra bylo možné vstoupit přímo do zahrady domu, od počátku využívané pro pěstování i šenkování vína.

Zpevněná plocha za domem Hlinky č. 54 mimo jiné zajišťovala, že do vinných sklepů nebude prosakovat příliš mnoho vody z povrchu.

Již několik let se v prostoru za domem, kdysi přístupným jen úzkou uličkou vedle sousední stavby, prohání pouze zajíci a kočky. Oáza klidu v rušném městě ale brzy vezme za své.

Nad vší opuštěností, rozkladem a zkázou bude ještě pár týdnů bdít přísná strojovna nákladního výtahu. I ta se ovšem posléze zhroutí k zemi.

Spodní část zahrady se záhumenním domkem je vybetonována zřejmě z důvodu ochrany vinných sklepů. Horní plot ji pak odděluje od prostoru bývalých vinic, později změněných na městské zahrádky a ještě později opuštěných.

Těžko soudit, k čemu původně sloužila budova v zahradě. Mohlo jít o letní restauraci, skladiště vinařského nebo zahradnického nářadí nebo dokonce zahradníkův domek.

Snad nejhezším typem městské krajiny jsou opuštěné zahrady; jedinečná směs divočiny a historických staveb pohlcovaných vegetací. Přítomnost podzemních chodeb z tohoto místa přímo čiší.

Krásná cihla pochází ze druhé čtvrtiny 19. století, z období kdy na nedaleké Údolní ulici vlastnil cihelnu podnikatel Jakob Fridl.

Pohled na brněnské výstaviště, hotel Voroněž a Kamennou kolonii.

Všichni samozřejmě tuší, že nejzajímavější částí domu jsou jeho sklepy. Není proto třeba otálet, zamiřme pod zem. Na spojovacích schodech ze zahrady už na nás čeká temné alter ego naší odvážné školačky.

Nejprve navštívíme jeden menší provozní sklep umístěný podélně pod budovou.

Chybí tu jen sudy s vínem. Ale i těch ze za nedlouho dočkáme.

Ke vstupu do sklepního labyrintu nás zvou dvě překrásné podzemní bludičky. No řekněte, kdo by odolal?

Pokud nemáte strach, následovat krásné dívky do hlubin, pokračujte na článek věnovaný sklepnímu labyrintu za domem Hlinky č. 54.

Zdroje

1. Nadace Partnerství: Vánoční Festival otevřených sklepů v Brně Moravský sklep. Dostupné z https://www.youtube.com/watch?v=ft6OEjGgGWo.
2. Beerborec.cz: Dostupné z http://beerborec.cz/page.php?page=b_oe&tbl=pubs&pub_id=45821&codelat=edit.
3. Holub, P.: Cihelny na území Velkého Brna. Dostupné z http://www.laterarius.cz/images/pdf/Holub_cihelny_small1.pdf.